゜✧*̣̩☽⋆゜Back to basics, back to Mesopotamia, 4+4dny v pohybu, Praha, skupinova vystava, kurator Radek Wohlmuth, 2024

EN

A dream I call Back to basics, back to Mesopotamia* inspired me for this space. It is a reminder of the possibility of transition to natural state even in the city center. And it's starting to get better at times. Wall painting with clay, from Ploučnice and the forests in the north, but! also from trade and dyed. We brought branches and leaves to help us with this intention, also from the north. Paintings, tapestries and fabrics depict the denser challenges of life in the last year or two, accompanied by a vision or dream that I take as an answer and a map.
Paintings on a mural
Details
Back to Basics back to Mesopotamia
expo 4-13.10.24

Inspiring night dream:
10.4.23
There is an entrance to the museum in the old town square. I have gathered documents that the goddess on display is not the real one. The people who run the museum don't like to hear it, but they accepted my documents, they are right. They still have a chance to kill me outside the city walls. There I find myself with two blue figures, maybe they have four arms and elongated heads, if it's a costume or a body, I don't know and I don't care. I am determined to let them kill me or overpower them.
I easily get out of them and get back to the courtyard. And that's why they must now take action based on my documents, which are irrefutable: I smear the blue word, the inscription of the goddess, with a cloth. They display a goddess there, but probably not real.
I enter the museum and on one of the pedestals there are old statues... probably of the mother goddess, I use the Slavic name meaning giving a life, birth. But it sound more Slavic. Dziga rodzinka or something like that (I'm putting it into the translator now and one version is a lost child and the other is a wild family).
There's also blue mush. Surprisingly overcooked abd blue is not washable. I continue through the museum. There is mush without blue. What a proto-original cereal. Easy to wash, more compact and not over boiled.
I remember the distant past, that's the original mush. And that original true goddess, possibly Mesopotamia.
It was as if the museum was shouting something unnecessarily by blue color, thus not being able to pick up on the real and existing reality.

CZ
Sen kterej si pojmenuju Zpátky k základům, zpatky do Mezopotámie*
měinspiroval pro tenhle prostor. Je připomínkou možnosti prostupu do
přirozenýho stavu i v centru města. A začíná se to chvílema dařit.
Nástěnná malba jílem, z Ploučnice i lesů na severu ale! také z obchodu a
dobarvená.
Větve a listy jsme si přitáhli na pomoc s tímhle záměrem, taky ze severu.
Obrazy, tapiserie a látky zobrazují hustší výzvy života za poslední rok-dva,
doprovázené vizí nebo snem, který beru jako odpověď a mapou.

*10.4.23 Zpátky k základům, zpatky do Mezopotámie je sen o muzeu s bohyní.
Ve starém městečku na náměstí je vchod do muzea. Shromáždila jsem dokumenty o
tom, že vystavená bohyně není ta pravá a nebo skutečná. Lidem, co muzeum vedou
se to samozřejmě nelíbí, dokumenty přijali, to oni jsou zas korektní, a ještě mají
možnost mě za hradbou města zabít. Tam se ocitám s dvěmi modrými postavami,
možná mají čtyři ruce a protáhlé hlavy, jestli je to kostým a nebo tělo, to nevím a
nezajímá mě to. Jsem odhodlaná se jimi klidně nechat zabít a nebo je přemoci, moje
přesvědčení je silné.
Snadno se jim vymaním a dostanu se zpět na nádvoří. A proto také oni teď už musí
podniknout kroky na základě mých dokumentů, které jsou nevyvratitelné: Mažu
hadříkem modré slovo, nápis bohyně. Vystavují tam bohyni, ale asi nepravou.
Stojím v krátké frontě na kasu. Stojím v řadě na kameni, dláždění, je na něm možná
také nápis a jaké si dohady lidí, že bohyně jsem já a snad trochu modrého světla a
pocitu hedvábného modrého závoje. Ale domněnky mě nezajímají a ani to nic
nemění.
Vstoupím do muzea a na jednom piedestalu jsou staré sošky..asi té bohyně matky,
mažu ten Slovanský název ve smyslu životo rodička. Ale znejici víc Slovansky. Dziga
rodzinka nebo tak něco (dávám to teď do překladače a jedna varianta je ztracené
dítě a druhá divoká rodina). Tak trochu přemýšlím a pozoruju to své podivné a
rozhodné konání.
Je tam taky modrá kaše. Překvapivě špatně omyvatelná ta modrá.
Postupuju dál muzeem. Tam je kaše bez modré. Jaká si pra-původní obilovina. Ta
kaše je dobře omyvatelná, což je nějak významné, kompaktnější a nerozvařená.
Vzpomínám na dalekou minulost, že to je ta původní a pravna kaše. A i na tu
původní pravou bohyni, možná Mezopotámie.
Jako by snad to muzeum tou modrou něco zbytečně vykřikovalo, čímž nebylo
schopno se dobrat toho skutečného a existujícího.